...vysílání na frekvenci ŽIVOT NÁS MÁ BAVIT!

VSTUP do ČLENSKÉ SEKCE

KRÁTKÉ PŘÍBĚHY

...jsou ve skutečnosti facebookové příspěvky ve skupině "neNORMALNIuSTAV"... a většinou vlastně ani nejsou krátké... takže bych nejspíš měla změnit nadpis na "DLOUHÉ PŘÍSPĚVKY":) 

46. den

28. 12. 2018

Když jsem kupovala letenku, netušila jsem, že se mé sebevědomí bude v místním přílivu a odlivu doslova rochnit (požitkářsky si užívat).

Proč? Protože úplně stejně jako příliv a odliv narůstá a potom zase frnk, a je v čoudu. Na vysvětlení jsem si ale musela počkat až do roku 1678, kdy Isácovi spadlo to jablko na hlavu, a on mi to mohl konečně v klidu vysvětlit...

Příliv a odliv, dvakrát denně, jak romantické, ale NE, když se to týká našeho sebevědomí...

Takže dvakrát denně frajer Měsíc (uf, je to zase na koho svést!!!), dokáže naše sebevědomí prach sprostě „šlohnout, čórnout, čmajznout“ a my? My jsme v řiti a nevíme proč!

V Praze se samozřejmě žádný příliv a odliv nekonná... Hej, tož ty jsi z Moravy? Tož já z Prahy rozhodně nesu a mom Cie rod jak cyp (pro pražáky: miluju tě!), a tak jsem onu nízkou dávku občas sváděla na:

- hlad, 
- PMS, 
- řvoucí děti, 
- nedostatek červeného vína, 
- přeplněnost,
- plynatost
- stereotyp, 
- únavu 
- a na vztek a zoufalství, 🧐 že mi zase neodpověděl, 🧐 nepozval, 🧐že ho to nenapadlo, 🧐 že mě neobejmul přesně v tu sekundu, kdy jsem to potřebovala, 🧐 že nezačal, 🧐 anebo že naopak začal moc brzo, 🧐taky že zase nic neřek, 🧐 že to co řekl, radši vůbec neměl odnikud vypustit, 🧐 jo a taky že ZASE NEMÁ ČAS...

Pokud vás téma ohledně vašeho pidi-sebevědomí na základě vašeho ultra nudného čekání zajímá, tak tady je článek, který jsem fááákt netušila, že někdy napíšu: https://1url.cz/mMH8V a mě se ten článek samozřejmě vůbec netýká, ale všem nám nesmírně držím palce!!! 😉

Jo a neDlub se v tym jak vrana v kobylincach... 😘😘😘

42. den

24. 12. 2018

Už vííím, proč jsem musela odjet... Hallelujah. To je taková paráda, když to člověka trkne.

Hej, světe, jsou Vánoce a já slavím už od časného rána. Místní Rakie = tož absolutní balzám jest. Dnes opět 29C ve stínu - ano, vytahuju se! Nový soused z vedlejšího apartmánu mi přivezl mé oblíbené sexy šatičky - wow, cítím se skvěle, a k tomu mám tu svou super-spirituální náladu, díky které se seznamuji sama se sebóóóu... Nejkrásnější rande 

Totiž:

1) v jednu chvilku to vypadalo, že strávím svůj život čekáním na pana Godoťáka... Pasivní, rozkvajzlé, neakční čekání na své zatuchlé bus zastávce s barelem stížností a nespokojeností. Už chápu, proč jsem si připadala tak neatraktivní.

2) Na mé bus zastávce se mi začínalo pomalu blbě dýchat. Hůř a hůř, inhalátor přestával zabírat až jsem se začínala malinko dusit...

Hej, jsou Vánoce... narodil se Kristus pán, můžeme to malinko odlehčit???

3) Ok, rolničky nerolničky, začínala jsem rozumět tomu, že se fakt potřebuji vrátit na svou vlastní cestu, přestat stagnovat a hnít na místě a jít kupředu. Jenže to vyžaduje nejméně 10 barelů aktivity!!! A co si budeme namlouvat, aktivita je namáhavá, obzváště o Vánocích.

4) Čekání na této bus zastávce sice smrdělo, ničilo mě a lezlo mi příšerně na nervy, ale bylo to prostředí známé!!! Přesně jsem věděla, jak to bude od rána do večera probíhat.

5) Ale opustit to? Opustit to a vydat se někam jinam? Do neznáma? Jste blázni??? A přestat si hrát na bezradnou? Přestat se spokojovat s málem a přiznat si, že chci hodně?

pokračování již za pár dní: pro přihlášené tady: www.editaberkova.cz/audio-serial/ ; pro nováčky tady: www.editaberkova.cz/kreta/objednavka

PŘEJI VÁM BOŽSKÉ, NESPOUTANÉ VÁNOCE 😍😍😍

38. den

20. 12. 2018

Hurááá - DEPKA 🤩 aneb 38. den sama s dětmi na Krétě

Dnes má přijet!!! On!

Máme to mezi sebou samozřejmě úplně vyřešené, ostatně jak už to ve vztazích mezi muži a ženami bývá. Shrnula bych to do jedné věty: On celou tu dobu hledá někoho normálního a já mu závidím, že ví, co chce. 😀

V Aténách nestihl spoj, takže mám na své hubnutí ještě pár minut navíc, protože to, co jsem dnes spatřila v zrcadle... Pomóóóc!!! Ne, že bych se tedy plánovala nějak obnažovat, vždyť se sotva známe, ale ... no, to je raději jedno. Ptala jsem se a Sex on the beach v místní (zavřené) taverně stejně nemají.

Jo a k tomu jsem se včera malinko (totálně) sesypala, protože domácí vzdělávání je... Jak bych to jen řekla... Zajímavé?

A přesně o tom všem a více je i další (tentokrát psaný) díl mého krétského seriálu.

A přísahejte na čepici Santa Clause, že vše, co si tam přečtete, zůstane čistě jen mezi námi... DÍKY a pozdravujte sníh.

Celý článek si můžete přečíst ve členské sekci audio seriálu - ZDE.

30. den

12. 12. 2018

Tak mi povězte,

😎 jak je možné, že v dnešní době hojnosti ještě sem tam cítíme jakýsi druh nespokojenosti? 
😎 Jak je možné, že i přes veškerý blahobyt nás ještě občas pálí dobré bydlo? 
😎 Proč i přesto, že máme +/- všechno, občas cítíme, že vlastně nejdeme po vlastní cestě?

Hmmm...

Tak třeba proto:

1) že jsme pěkně rozmazlené fifleny a fifleňáci, kteří už nevědí co by, a k tomu si neumí vážit toho, co mají, co máme, měli jsme a budeme mít...
2) že... prosím, doplňte si sami... 😀
3) že nám třeba tento blahobyt, mír a hojnost dávají šanci opravdu slyšet? Šanci opravdu naslouchat svému vnitřnímu hlasu, svému volání, abychom si nakonec uvědomili, že...

Ááááále 😂😂😂, vždyť stejně tyhle dlouhé FB příspěvky nikdo nečte... takže jsem to celé dokončila v novém audiu mého seriálu s názvem NÁVRAT K SOBĚ a VYJMENOVANÁ SLOVA NA JIHU KRÉTY 😍😍😍

26. den

8. 12. 2018

Takže, ehm, ehm... za těch pár dní jsem zjistila několik zajímavých věcí. Například:

⚠️ že je jedno kam poletím, pojedu či doplavu, před svou PMS zkrátka nikdy nikam neuteču!!! NIKAM!!!!!!!!!

A to stejné platí o kopání dětí při jídle pod stolem. Víte, co tím myslím? Rozumíte té větě? Mými dětmi pod stolem??? Jak se to, sakra, píše?

Chtěla jsem jen říct, že: NE, já své děti pod stolem nekopu! Nekopu je ani mimo stůl, zatím, ale ony mě pod stolem při jídle kopou. A to POŘÁD! Hačají, štěbetají, nožičkama neustále mrskají a to je v období PMS, u 41 leté ženy, zcela NEŽÁDOUCÍ a hlavně NEZVLADATELNÉ...

26 dní si zkouším dávat nohy za hlavu, na lustr, do dřezu, ale stejně si mě ty jejich nožičky pod stolem najdou. Takže pro jistotu i nadále, stejně jako v ČR, jím, baštím, stoluji a živím se výhradně jen u sporáku...

⚠️ Z výše uvedeného tedy zcela zřetelně vyplývá, že jsem stále ještě nezhubla ani deko.

⚠️ Každý den je tu mezi 16 - 22C, takže NEPEČU! A tím pádem se mi zatím nestalo to, co se dnes stalo mé kamarádce Lucce. Psala, že: „zadělala jen z půlky“ - vůbec netuším, co to znamená?! - „ale u vajec na to zapomněla a prý hrůza, vše letělo...“ Musím se jí zeptat, zda si ze mě neutahuje a zda náhodou nejde o nějakou předvánoční postelovou předehru, protože kdo by zadělával jen z půlky???

⚠️ VAROVÁNÍ!!! Zjistila jsem, že součástí ceny Airbnb nejsou pečené ryby letající dětem rovnou do h...!!!

TAKŽE!!! Když jim zrovna něco neservíruji, tak vařím. A když zrovna nevařím a neservíruji, tak utírám synovi zadek poté, co se rozloučil s tím, co jsem před chvilkou uvařila a naservírovala.

Pokud o něčem podobném uvažujete, jakože sbalíte pár cajků a odjedete si s dětmi někam tradááá, tak na to raději hned zapomeňte. Zůstaňte raději u školní jídelny, družiny a hlavně u té karty, co vašim dětem na jedno pípnutí vydá polévku, oběd i svačinu na celé odpoledne!!! Věřte mi 

⚠️ Doufala jsem, že se naučím pár slov řecky, ale místo toho opakuji stále dokola a to čistou neřečtinou: vem si bačkory, ukliďte to, nechte toho, mě nezajímá, kdo začal a neviděli jste někdo moje sluchátka?

⚠️ Co doma je a tady NEní: MYČKA

⚠️ Co doma není a tady taky ne: S*X

⚠️ Avšak svého rozhodnutí nebudu (asi) NIKDY litovat. A proč? To se dozvíte, s humorem i bez něho, v mém novém AUDIO - SERIÁLU s názvem: NÁVRAT K SOBĚ A VYJMENOVANÁ SLOVA NA JIHU KRÉTY

Z celého srdce DĚKUJI Kristýna Urbanová za veškerý design webu, úpravy webu, nápady, elán, profesionalitu a nekonečnou podporu. Kristý, na důkaz bezpodmínečné lásky, Tě varuji, že pokud mě kdy opustíš, tak víš co, viď???
Také NEJ děkuji Kristýna StrakošováPetra TritovaStrollering Jantačová Hana a Lenka Ludvíčková za proofreading, na který od nich zatím ještě čekám, ale věřím, že se jim web bude líbit, a tak jsem si tento, 3 týdny piplaný audio-seriál, dovolila sdílet už teď. Holky, neva?

P.S. DNES, 26 dní po příletu, JSME S KRISTÝ SPUSTILY PŘEDPRODEJ. A vůůůbec jsme netušily, že je to 26. den. No není to NÁDHERA???

13. den

25. 11. 2018

Blíží se nám jeden z nejbystřejších obyčejů (Vánoce) a my jedeme s Ellí vyjmenovaná slova po B!

Víte, kolik slov příbuzných je k té mrše BÝT? To si snad ze mě dělá někdo pr..., ne? Tyhle vědomosti prostě nelze v 8 letech nabýt, ani když z toho přibydu na váze! Ellí to odbývá a já tím pádem zaručeně pozbydu dobrou pověst. To prostě nemůžeme jen tak být? To musíme dobývat starobylé bytosti, ledabyle pobývat za účelem nebývalých zážitků a stěžovat si na bytí v bydlu, na které máme neodbytnou bypotéku?

Nechápu to.

Váš Všudybyl.

10. den

22. 11. 2018

Dnes jsem s dětmi vylezla hódně vysoko. Já sotva pletla nohama, ale moji Svišťáci stále plní energie. Stárnu? Néééé! Blbost!

Bylo to opět nádherné. Učím se o ně nemít strach, ale naopak věřit. Jde to vůbec? Myslím tím nemít takový ten strach, který člověka ochromí natolik, že už raději "nikam nejde", nic nepodnikne...

Ještě před 14 dny jsem měla režim, který mi na MD vyhovoval: ráno papá dětičky, dopoledne uklízení, tvoření, vaření, občasný splín, nákup, chuť přestavět nábytek a pocit, že: 
- nic nedělám,
- nic nestíhám, 
- vůbec nevím, proč je tady pořád tak šílený bordel a kudy vede má životní cesta dál.

Odpoledne pro dětičky: "Ahoj, jak bylo ve škole? Co nového? Snědla jsi svačinu?" Odpovědi si domyslete. 
O 2hod později k pestré konverzaci přidávám: "Máte nějaký úkol?" a současně cítím silné píchnutí v břiše. AU! Zkusila jsem se neptat, ale ta hodná holka ve mně to nikdy nevydržela. Vždyť úkol je přeci ÚKOL!

Ale já nejsem žádná hodná holka!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

A nebo že bych byla?

Každý den, na základě mého odjezdu (https://1url.cz/xMwMI), od vás dostávám dotazy na téma: Jak se zbavit toho, co nás drží na jednom místě? Jak je možné, že nejsme spokojené i přesto, že máme jednorázové pleny, úžasné muže, robotické vysavače, myčky, jezdíme na pravidelné dovolené a v každém autě máme autosedačky, jen abychom se nemuseli namáhat s přendaváním?

To musí každý odjet na Krétu??? 😂😂😂

Odpověď zní:

ANO! (pokus o vtip...)

Hlubokých, spirituálních a seberozvojových rad je kolem nás všude poměrně dost, takže toho se z mé strany obávat nemusíte, přísahám...ehm, budu se snažit.

Šmankote, to je ale dlouhý příspěvek...

Takže už jen ve stručnosti:

1) První kroky z krabice jsou vždy příšerně těžké! Většinou víme, že jsme v krabici, mnohdy i dost těsné, ale my tu krabici známe!!! Je tam sice občas smrádek, ale zároveň je tam i teplíčko. 
Ty jó, a tohle známé teplíčko opustit? Jít místo toho do neznáma? No hnus!

2) V Praze jsem byla spokojená. Totiž já upřímně miluji svou myčku, miluji své auto polepené trapným nápisem "Život nás má bavit!", miluji školkovou a školní spokojenost svých dětí, miluji naše pravidelné dovolené a milovala bych i robotický vysavač, kdybychom neměli schůdky, které prý tato technologie zatím nezvládá... 
Jenže víte, co řekla Samanta tomu svému krasavci v Sex and the city? "Já tě miluju. A moc! Ale sebe miluju víc..!!!" 
https://www.youtube.com/watch?v=rExNnpqUgvo

No a protože mi bude za 2 měsíce 41 let, tak už nevidím důvod, na co bych měla čekat, ale naopak vidím bambilion důvodů, proč milovat sebe víc, než to, co miluji... Je zkrátka načase dovolit si chtít víc!!!!!!!!
Jedna z nejúžasnějších knížek, ve kterých si nyní na toto téma rochním, je ta od Martina Brandová: https://1url.cz/IMWKb

3) Zítra (23.11.) je ÚPLNĚK a juchůůů - dostaneme prý další šanci ukončit vše, co nás brzdí, co nám nevoní, co není úplně podle nás a k tomu nás čekají nové cesty, o kterých se nám ani nesnilo. Tedy snilo, ale my na to vždy raději zapomeneme, protože to by se nám už do naší krabice prostě nevešlo...

Tohle mi tedy doslova zavání dalším rande! Pro mě bohužel ne s chlapem, jsem tu na opuštěném ostrově úplně sama, ale rande s Opravdovou částí mě, takže také zábava k popukání.
A nekruťte očima, však úplněk bude i nad vámi, a tak hurá na otázky: Jak se cítím? Po čem toužím? Co mohu změnit? UŽIJTE SI TO 😍😍😍 

8. den

20. 11. 2018

Naše první cesta na trh - navigace není potřeba - stačí jet 35min po této cestě a jste tam - ZAPNĚTE SI ZVUK   

Pokud jste četli můj druhý článek (https://1url.cz/VMi5L), tak znáte kulaťoučkou, malinkou, usměvavou Kréťankou, které nerozumím ani slovo a ona nerozumí mně, no a hádejte, koho jsem na trhu potkala?  

Nakupování je pro ženy společným jazykem. Mrknutím oka jsme se shodly na tom:

* že tento květák je zbytečně moc velký, 
* že tyto olivy jsou zaručeně ty nejlepší,
* že tady u těch rybiček stačí jen utrhat hlavičky a usmažit je, děti mi slíbily, že to udělají ony, já bych u toho omdlela, ony to vědí, a tak to fakt udělaly a já jsem tedy těm svým nebožátkům dopřála zase jednou kus masového žvance,
* že mi bude 5kg brambor na týden stačit,
* že kupovat krétské víno je holý nesmysl, a tak jsem nakonec odjížděla s 5l demižonkem, s pytlem cuket (mohu prodávat), rajčat, cibule, čerstvými vajíčky, 6 kuřecími nožičkami (ááááá, hned s Ellí využiji na procvičování dělení a opět se mi chce omdlít), pytlem švestek, 3 chleby, domácím máslem, kusem sýra a pytlem oliv.

Celá vesnice šla s námi. Bezzubé babičky i dědečkové se na nás smáli, mladší generace kroutila hlavou, mluvili na nás jeden přes druhého, kulaťoučká, malinká, usměvavá Kréťanka všem (asi) povídala něco jako:

"To je ona, jak jsem vám říkala, přiletěla s dětmi na 3 měsíce, no chápete to? Teď, v těchto mrazivých 23C, je to blázen, celou dobu jí nabízím vaťák, ale nechce, podívejte, co má na sobě, sukni a trepky, se ještě nastydne, chuděra! A hlavně se mě neptejte, kde má svého muže, protože já to nevím, snad ho nezabila, ale nedivila bych se jí, ten můj mě včera zase tak vytočil, každopádně ji vezmu do kostela, a ty její děti, to jsou zlatíčka, že? Pomáhám jí s nákupem, vždyť vy byste ji voškubali jako slepici!"

Tak zase za týden 

5. den

17. 11. 2018

🔊 Ještě stále nemám vybaleno, to asi proto, že ještě nemám 14 dní za sebou.
🔊 Beaufortova stupnice ukazuje číslo 8 - vítr, při kterém je zpřímená chůze pro dospělého jedince náročná. My jdeme i přesto ven a já se snažím svému vlajícímu synovi vystvětlit, že přeci nejsme žádná vořezávátka!
🔊 Dochází nám potraviny, víno a děti se dožadují masa, ach jo. Brzy nás tedy čeká první nákup přes obří horu ASTEROUSIA (hora plná hvězd) a 20 mega serpentín, to dám!
🔊 Zatím jsem stále nezhubla ani deko.
🔊 Včerejší večer byl ve znamení zapáleného krbu, červeného vína, majestátné bouřky, běsnícího moře a dopisování druhého článku. Někomu by se mohlo zdát, že mi tu chyběl snad už jen pana Božský, který by přiložil a dolil mi ještě krapítek. Ano, zdá se vám to dobře.
🔊 Za poslední dny jsme dostali: jedno jablko, 8 křepelčích vajec, pivo a dvě housky. Největší radost mi udělalo to pivo.
🔊 Ellí chce vědět, jak funguje příliv a odliv, jak to, že se moře nevyleje, proč jsou někdy vlny i bez větru a proč naopak občas nejsou vlny, i přesto že fičí. Proč je moře slané a proč se nedá pít. Já bych to s tím domácím vzděláváním zase tolik nepřeháněla... Teď jdu na řeckou klasiku: film Moje velká tlustá řecká svatba 😍  
🔊 DĚKUJI všem za všechny ty soukromé zprávy a otázky a DĚKUJI, že většina z vas (ne)normálnost cítíte podobně 😘

1. den

13. 11. 2018

🔊 Vybalovat budu nejméně 14 dní,
🔊 v životě jsem nezažila takové serpentiny,
🔊 výhled z kuchyně: vpravo obří hory, vlevo širé moře,
🔊 zatím jsem nezhubla ani deko,
🔊 děti žijí a tady je článek o tom proč, co a jak.