Jak udělat z prokrastinace inspiraci?

EMMA MÁ DEADLINE!!! Poslední termín, nejzazší časovou hranici k dodělání ____ !!!

A tak si logicky místo ____  volí spoustu dalších věcí, u kterých si dokáže kousat i nehty. Emmo, no fuj! V zrcadle, které nelže, si prohlíží své špekoně a nepřestává kroutit hlavou nad čurbesem, který se u nich v bytě stále drží jako ho*no na podrážce.

Ano, Emma pracuje z domova. Chuděra malá! Ještě nepřišla na to, že je to ta největší hovadina, kterou může á la podnikatel(ka) udělat. Radit jí ale zatím nebudeme, protože:

  1. Emma stejně nemá noťas, se kterým by se mohla ze své sloje vzdálit,
  2. by to stejně nemělo smysl, protože znáte to: “Ona to ví přece všechno nejlíp!”,
  3. by nemohl vzniknout tento článek…

Deadline Emmě vytrvale ťuká na její neurotransmitery, ale teď to ale vypadá, že kytky zkrátka zalít musí. Hned! Emma mrkne na mobil. Po 40min jí napadne, kolikrát už díky příspěvkům od lidí, které vůbec nezná, porušila fyziologický zákon o délce mrknutí. 

Mobil Emmě hlásí, že ji nikdo (opět) nepíše. Vypadá to, že všichni mají hromady smysluplné práce, kterou nemohou odkládat. Všichni rozvíjí svůj potenciál, všichni vědí, co a proč dělají. Všem to klape a všichni jsou nejvíc v pohodě, a tak jde Emma pustit pračku. To logicky znamená, že musí sundat prádlo, které tam visí tam už přes týden. Emmo!!!??? Poté jde k ledničce… Za 57min se s kávičkou v ruce odhodlaně vrací ke svému stolu, na kterém… No, co to vidíme? To je ale opravdu nepřehlédnutelná vrstva prachu. Emmo, styď se!

Emma se cítí z boje s vlastní prokrastinací voddělaná jako vorvaň obrovský. Bere tedy svůj život pevně do rukou a slavnostně vztyčuje vlajku smíru. To považujeme za báječný krok. Emmo, tleskáme! Přestat už konečně s tím marným bojem, ale naopak se s paní Prokrastinací vzájemně více poznat.

Pojďme se tedy podívat, co má Emma dál za lubem. U stolečku nám sedí:

Emma – krapítek vycukaná, s hořícím deadlinem u hýždí, v ruce mačkající desátý dotisk knihy Konec prokrastinace,

+

paní Prokrastinace – klidná, nic neřešící, láskyplná, ochotná vždy pomoci (dále jen pP)

DIALOG

Emma: „Proč se mi do ____ nechce?“

pP: „Protože na to není ten správný čas.“

Emma: „Ale prdlajs, já bych se do ____ mohla pustit hned teď!!! Musela bych ale tebe porazit!“ Emma tasí svůj meč a obléká si brnění. „Jen se na to podívej, hned tady na straně 18 se o tom píše! Jak bojovat s prokrastinací!“

pP: Paní Prokrastinace se pohodlně opře do svého křesla a s tím nejlaskavějším úsměvem na tváři praví: „No a Will Rogers jednou řekl: „Náš problém není v tom, že toho víme málo. Náš problém je, že mnohé z toho, co víme, není pravda.“ Takže co kdybychom se na to šli podívat od lesa, miláčku? Ostatně je tam o něco lepší klima…

 

Emmo, to dáš!!!

 

pP: „Copak „boj“ s čímkoliv, s kýmkoliv někdy něco dobrého přinesl? Vždyť tlačit se do čehokoliv bez vnitřního napojení je aůůááá cesta.“

Emma: „No supééér. Stačí se jen napojit,“ ironicky kolem sebe Emma máchá rukama. „Ještě mi teď řekni, že si o tom mám koupit další knížku? Já jich totiž doma mám jenom osm set dvacet šest…“

Aj, aj, aj, Emma má horkou hlavu. Vypadá to, že ze sebe potřebuje nejspíš dostat nutnou dávku přetlaku. Takže teď, než se ta obehraná scénka uklidní, máme na sebe chvilku času. Takže jak se vlastně máte? Na čem právě pracujete? A jak to máte s prokrastinací vy?

Ááá, podívejme se, hrací pole se nám uklidnilo, takže můžeme pokračovat dál. No, výborně…

pP: „Stačí v sobě probudit nadšení, radost a zápal. Mysli na to, proč to chceš dělat. Začni myslet na to, kdy tě to poprvé napadlo a o čem to vlastně celé je?! V ten moment totiž se mnou přestaneš bojovat, přestaneš se do čehokoliv nesmyslně nutit a hlavně (!!!) v sobě začneš cítit, že ____  má opravdu svůj smysl a svou užitečnost. To je to napojení! To je ten rozdíl mezi nesmyslným bojem s mou maličkostí a mezi napojením se jako krokem číslo jedna s následnou lehkonohou akcí!“

Prokrastinace se na Emmu usmála a zmizela jako pára nad hrncem.

Emma se podrbala na hlavě. Napadlo ji, že by si ty vlasy už měla vážně umýt. Stála tady ve svém podnikatelském kostýmku: vytahané tepláky, 3 dny staré ponožky, příšerný svetr a mastné vlasy. Ale i přes nevyčištěné zuby v 11h dopoledne v sobě začala cítit silné návaly vzrušující energie. Na přední příčce jejího zájmu se z ničeho nic objevil samotný pan Deadline, a to společně s touhou povléknout peřiny. Jen co si vymačká fresh džus, VRHNE SE NA TO!!! Na ty peřiny! Tamto ještě chvilku počká…

 

PIKASSO V ŠOKU

ZKOUŠÍME TO TROŠKU JINAK

Komentáře
  • Rubriky
  • Krásný den, jmenuji se Edita a miluji modrou indulonu, hory, pivo, humor, akci, barvy a dalších milion věcí…

    S blížící se čtyřicítkou mi na vrata začala bušit silná potřeba změny, a co vám budu povídat, byl to mazec přesně jako podle učebnice. Musela jsem se totiž zpříma podívat na své strachy, závislosti a na své urputné lpění, což mě celé hodilo do víru věcí, o kterých se mi ani nesnilo:

    Začátek 2018

    Po sedmi nádherných letech s největší láskou prodávám své „miminko“, svou značku Strollering. Bylo to těžké? – Ano, bylo. Bylo to správné rozhodnutí? Absolutně ano.

    Léto 2018

    Sama jsem velice překvapena, ale jednoho krásného dne házím své těžké horské kolo do pole. Bylo to (kolo) těžké? Ano, bylo. Bylo to správné rozhodnutí? Absolutně ano. A o co přesně šlo se dozvíte třeba na Vyprávění u vína…

    Listopad 2018

    „La, lalala… doma nemám stání už od jarního tání, cítím, že se blíží listopad…“ Kupuji letenky a odlétám sama se svými dvěma milovanými dětičkami na 3 měsíce do opuštěné vísky na jih Kréty. Bylo to těžké? – Ano, bylo. Bylo to správné rozhodnutí? Absolutně ano.

    No a jak už to v pohádkách bývá, dotyčný jde do světa, aby našel, zažil a naučil se. Já v té pohádce vážně byla, život svůj jsem opět zryla a po hóóódně dlouhé době jsem se vrátila zpět na vlastní cestu.

    A od té doby z této své krásné iluze činím každodenní sílu setrvačnou, díky které jsem se s první rozkvetlou sněženkou konečně rozhodla, že proměním své nespoutané, nelogické a amatérské vášně ve SVÉ(po)VOLÁNÍ… (více o mně)