Dnes bych si ráda malililinkalito pokecala o základním stavebním matroši pro život, protože pokud soudíme rybu podle její schopnosti šplhat na stromy, tak se k nám přikradla menší chybka…

VŠEM (!) bych nám fakt přála, abychom objevili svého vnitřního génia! Toho týpka, co se tam někde, okolo našeho srdce, většinou velice důkladně ukrývá. Není to žádná laciná tretka, chce být zkrátka odhalen a žit!

Za slovo génius si dosaďte vrozenou schopnost, prostě něco výjimečného, co nám jde levou zadní i přední. 

Vzdělávací systém nám toto pátrání samozřejmě nikterak neulehčuje. Je tááák snadné pubertálnímu dítku, kterému se mění tělo a tedy i celé vnímání světa, zasadit klín do srdce kvůli tomu, že: „Jak to, že ku@va ještě nevíš rozdíl mezi přídavným jménem a příslovcem? Takový základ!!! A cožeee (!) Ty, Ty, Ty nevíš, jak se najde nejmenší společný násobek? Jako že ty čísla rozebereš na prvočísla a potom to dáš zase takhle, VNÍMEJ SAKRA, když Ti to tady vysvětluju…!!!“

No, takže to, že umíme někoho rozesmát, nadchnout, opravdu vyslechnout, inspirovat, vyjednávat, obejmout, vidět nové možnosti, strhnout ostatní pro dobrou věc, předjímat to, že jsme kreativní a dokážeme to opravit nebo vyrobit boží věc a k tomu pochválit… Tak přesně k tomu všemu je potřeba se vrátit hnedlejc, co zjistíme, že už ty věci nějaký ten pátek / roky neděláme.

12 z 10 doporučuje:A UDĚLEJTE TO BLESKURYCHLE!!! 

Nalezení a využívání svých oblastí geniality je věc, které bychom se měli věnovat ještě o něco víc, než veganské stravě. A nemusíme být Einsteini, aby nám došlo, že právě v těchto oblastech budeme zářit jako žárovky. 

Všem bych nám přála pracovat na projektech, které vyhovují naší přirozené povaze, projekty, u kterých můžeme využívat všechno to, co jsme se za ta léta dřiny a odříkání naučili.

V knize Jak neumět téměř nic, a přesto dosáhnout velkého úspěchu, Scott Adams napsal:

„Jsem dokonalý příklad toho, jakou sílu může mít skloubení průměrných dovedností. Jsem bohatý a slavný tvůrce komiksu, který neumí dobře kreslit. Při společenských setkání obvykle nejsem tím nejvtipnějším člověkem v místnosti. Píšu docela dobře, ale rozhodně ne skvěle.“

Nicméně Scott učinil objev:

„Když jsem skloubil své slabé podnikatelské dovednosti se špatnými uměleckými schopnostmi a s průměrným spisovatelským talentem, vznikla z toho poměrně mocná směs. S každou novou dovedností se pak šance na úspěch výrazně zvyšovala.“

Bylo vytištěno 20 milionů „dilbertovských“ knih a kalendářů.

Báječný den, vinšuju,

Edita