Mami, tohle se Ti prostě fakt povedlo…

Každému bych přála svojí mámu. Ona je DAR. Nekecám. A nééé, nejsem opilá!!! Moje máma je vážně ÚŽASNÁ ŽENA.

Jako „vzorná“ dcera jsem jí však dopřála i několik prima trnitých zážitků. Teď se tomu ale musím smát. Protože víte, co cítím teď? VDĚČNOST. Nekonečnou, nepopsatelnou a vesmírnou vděčnost, že mohu být dcerou tak výjimečné ženy. Zrovna dnes jsem s ní zažila další překrásný den… A jen co odešla, vznikl i tento obrázek.

V roli dcery jsem své mamince nadělila všechno, čeho se každá máma děsí. ANO, ano, ano. ÚPLNĚ VŠECHNO! Tenkrát jsem si chtěla dělat věci po svém. Vlastně to není až tak dávno, kdy jsem byla ještě skálopevně přesvědčená, že pravdu mám já! Věděla jsem, že mám pravdu! A byla jsem přesvědčená o tom, že vím naprosto přesně, jak by to mělo být, jak by to moje moje máma měla dělat! Byly i věci, které jsem si v sobě umřížovala a zabetonovala jako NEODPUSTITELNÉ a NEZAPOMENUTELNÉ.

Spoustu věcí jsem odsuzovala, na spoustu věcí jsem byla tzv. vysazená a alergická. Stěžovala jsem si. Chtěla jsem víc a nebo jsem to chtěla jinak. A celá řada věcí byla pro mě absolutně neakceptovatelná. Dokázala jsem se urazit tak, že i vrchní urážeč by mi zatleskal. Výčitky, obviňování, soudy… Blá, bláá, blááá…

Ale potom jsem se rozhodla, že tahle cesta je nesmysl. Že vede jen a jen do s*aček. Že se na této nesmyslné cestě odpojuji sama od sebe, od radosti, od lásky… A tak přišla veliká, převeliká změna…

Teď jsem i já (úžasnou) mámou úžasné dcery a těším se na tu centrifugu, která mě s ní čeká (modlím se, ať je po tatínkovi). A tolik bych si přála být alespoň z části tak super máma, jako je ta moje.

Je to vlastně všechno tak božsky zařízené… Vesmíre, opravdu smekám všechny klobouky, které mám. DOKONALOST SAMA.

S největší láskou,

Edita

 

SEŠITY

KARTY

OBRAZY

ŠTĚTCE

Komentáře
  • Rubriky
  • Krásný den, jmenuji se Edita a miluji modrou indulonu, hory, pivo, humor, akci, barvy a dalších milion věcí…

    S blížící se čtyřicítkou mi na vrata začala bušit silná potřeba změny, a co vám budu povídat, byl to mazec přesně jako podle učebnice. Musela jsem se totiž zpříma podívat na své strachy, závislosti a na své urputné lpění, což mě celé hodilo do víru věcí, o kterých se mi ani nesnilo:

    Začátek 2018

    Po sedmi nádherných letech s největší láskou prodávám své „miminko“, svou značku Strollering. Bylo to těžké? – Ano, bylo. Bylo to správné rozhodnutí? Absolutně ano.

    Léto 2018

    Sama jsem velice překvapena, ale jednoho krásného dne házím své těžké horské kolo do pole. Bylo to (kolo) těžké? Ano, bylo. Bylo to správné rozhodnutí? Absolutně ano. A o co přesně šlo se dozvíte třeba na Vyprávění u vína…

    Listopad 2018

    „La, lalala… doma nemám stání už od jarního tání, cítím, že se blíží listopad…“ Kupuji letenky a odlétám sama se svými dvěma milovanými dětičkami na 3 měsíce do opuštěné vísky na jih Kréty. Bylo to těžké? – Ano, bylo. Bylo to správné rozhodnutí? Absolutně ano.

    No a jak už to v pohádkách bývá, dotyčný jde do světa, aby našel, zažil a naučil se. Já v té pohádce vážně byla, život svůj jsem opět zryla a po hóóódně dlouhé době jsem se vrátila zpět na vlastní cestu.

    A od té doby z této své krásné iluze činím každodenní sílu setrvačnou, díky které jsem se s první rozkvetlou sněženkou konečně rozhodla, že proměním své nespoutané, nelogické a amatérské vášně ve SVÉ(po)VOLÁNÍ… (více o mně)