To je fakt neskutečné!

Člověk se snaží Ho zaujmout, takovými těmi starými známými ženskými tríčky a přitom si stačilo jen sednout a napsat knížku…

Tak jsme se zasmáli a teď k věci. 

Pravda je taková, že On byl první čtenář, což bylo asi to poslední, co by mě kdy napadlo.

„Tak kde ji máš?“ zeptal se, když se vrátil 11. 1. 23 z práce domů.

Normálně bych se začala přihloupě culit, jako že ha-ha, takhle si tedy na mě dnes večer rozhodně nepřijdeš, ale ten den jsem PŘESNĚ věděla, co má na mysli. Jako pyšná pávice jsem se na něho usmála a podala mu ji. Mou prvotinu. Ten den mi ji totiž přivezli z tiskárny…

Lehl si na gauč a začal číst. Po 5 minutách mi to ticho začalo vrtat hlavou. Nakoukla jsem, ale On stále ležel a četl. Nevěřícně jsem zakroutila obočím (když se hodně divím, tak obočím kroutím jako krutidlo) a v úžasu a mírně nervózní jsem se vrátila k rozdělané večeři (holt vzorná ženuška, no). 🙂

Po 15 minutách to bylo už fakt divné. Určitě usnul! 

„Cože? Ty pořád ještě čteš? Hele, to fakt nemusíš. Mně by klidně stačilo, kdybys ji jen prolistoval a dal mi pusu,“ kecala jsem sebejistě. Ale něco podobného jsem zkrátka očekávala.

„Tahle knížka je hlavně pro ženy, tak ji číst fakt nemusíš!“ snažila jsem se zachránit divnou, nezvyklou atmosféru.

„Mě to baví. Neruš!“ 

Nalila jsem si víno… 

Ten večer jsem o Něm už nevěděla. Děti jsem tedy umyla, nakrmila, uložila a šla jsem se s tím svým prvním poctivým čtenářem vyfotit. Musela jsem mít důkaz toho, že se mi to jen nezdálo! Ani se nehnul a četl dál. Naštěstí ta kniha není vůbec o něm. Je o Emmě, ženě, která svého muže sice několikrát zmiňuje, ale ti dva s námi samozřejmě nemají vůbec nic společného, že? 🙂

A pak si odkašlal. 

Položila jsem skleničku a zhluboka jsem se nadechla.

Zavřel knihu a řekl: „Edášku (On mi ta říká), jsem na Tebe fakt pyšnej! Je to skvělý. Fakt se mi to moc líbilo.“

Každou slabikou jsem více a více valila oči a pusu jsem měla otevřenou jak vrata od stodoly. Všem veřejně totiž říkám, že jsem si plně vědoma toho, že Pulitzerova cena mě za toto dílo zřejmě nečeká a že jsem s tím docela i ok a že se o literaturu sice jedná, ale v sekci „kvalitní“ ji zřejmě budeme muset oželet…

„Já si myslel, že to jen tak prolistuju a dám Ti pořádnou pusu, ale mě to fakt bavilo. Já bych to přečetl, i kdybys to nenapsala Ty. Jsi fakt dobrá! Já si z ní snad pár vět i vypíšu…“ 

Co následovalo potom si nechám už raději pro sebe… 

xxx

Víte, já si touto knížkou splnila svůj převeliký sen – napsat a držet v ruce svou vlastní knihu. Kdo jste něco podobného už zažili, tak víte, že to za to zkrátka stojí! Mému tátovi se to bohužel nepovedlo. Tenkrát byla holt jiná doba, nebylo to tak jednoduché. Tak věřím, že má radost. 

Kniha je totiž plná radosti a energie, která se doufám dostane i k Vám. Je to kniha, která má za cíl pohladit a snad i trošku nakopnout. 🙂 A také jsem chtěla touto svou prvotinou ukázat, že pokud i Vy toužíte napsat a držet v ruce svou vlastní knihu, tak je to v dnešní době opravdu možné, neboť když jsem to dokázala já, tak VY TAKÉ!!!

Jo a ještě upozornění, že je to kniha, kterou budete mít přečtenou na-to-ta-ta. Zkrátka knížka do kabelky, do tramvaje, pro radost a povzbuzení. 

Takže tak. 🙂 

Křest knihy je ve čtvrtek 26. 1. 2023 v Dorado Caffee na Betlémském náměstí od 18:30h. Tak pokud budete mít chuť, náladu, energii a čas, tak určitě dorazte. 🙂 Přijde i Maruška Tilšarová, která dokonce i zazpívá.

A pokud si ode mě chcete občas přečíst pár podobně laděných slov, tak tu stačí nechat Váš drahocenný email, který budu samozřejmě střežit jako oko v hlavě.

Děkuji Vám a přeji NÁDHERNÉ DNY.

Edita

P.S. Vám, co jste si knihu již koupili, ji pošlu hnedle po křestu (na konci ledna) přes Zásilkovnu. 🙂