Bylo 5:55 ráno. Emma se probudila s řvoucí myšlenkou:

Přestaň pindat a raduj se!

Před očima se ji promítly obličeje „vážných“, zdrcených lidí, kteří ji ukazovali, jak jí samotné to utrpení jde na jedničku s hvězdičkou.

„Já ale opravdu chci změnu!!! Mě už tohle fakt nebaví!“ kňučela jí kamarádka před očima. Emma jí to ale vlastně vůbec nevěřila…

Toho se však samotná lekla a tak raději kamarádce vzorně, jako robůtek, přitakala, že to fakt stojí všechno za ho@no.

Změnou není další kurz, změnou není další regrese či nekonečné čištění. Změnou je rozproudění energie, ať se Ti chce nebo ne! A většinou se Ti samozřejmě nechce, když je Ti na ho@no!

^{Pozn.: Autorka článku slibuje, že lingvistiku studovat nepůjde…}

Žádné jiné kouzlo v tom prostě není. Víš to, ale neděláš to! Kňučíš, stěžuješ si a kecáš o tom, jak Tě to takhle už nebaví. Závislost na utrpění je tááák jednoduchá a už to hlavně tááák nikoho nezajímá!!! Dokáže to totiž úplně každý!!!

^{Hlas k tomu začíná rozjíždět svou oblíbenou hereckou parodii:}

¹ Mně ale umřel ten a ten!

² No, ale já jsem vážně nemocný!

³ Super, ale JÁÁÁ jsem přišel úplně o všechno, nic nemám, business mi nefunguje, kam se podívám, jsem zadlužený, také mi umřel ten a ten a ještě ke všemu jsem nemocný!!!

^{1 + 2} No ty v@le, tak to jsi asi vítěz!!!

Emmě se tohle teda fakt poslouchat nechtělo. Chtěla Hlasu dát pěstí přímo mezi oči! „Jak se mám, ku@va ku@evská, radovat, když jhsdkjsbfkjsbcjksbxjs hdgiwugdiuwfg djqiuwgciwc?“

Bylo ticho…

A pak se ozvalo:

Jakože to máš Ty nejtěžší na světě???

A k tomu Hlas láskyplně dodal:

Přestaň pindat a raduj se!