Jednoduché zaklínadlo pro lepší náladu

Význam slova pindat je mluvit bez obsahu, beze smyslu, zkrátka žvanit. Emma měla pocit, že by přesně s pindáním měla přestat a začít už konečně se svým životem něco dělat.
Všichni okolo se tvářili, že tvoří, pracují, budují, jsou šťastní, cestují, sportují  a ona měla pocit, že jen stagnuje a PINDÁ. „To je stejně tak divné slovo”, pomyslela si Emma a napadlo ji, že by mohlo být podle toho charismatického vousáče Pindarose, který je dodnes považován za absolutní špičku starověké řecké lyriky.
Totiž tenhle frajer se prý jednoho krásného dne, přibližně 522–446 před naším letopočtem, probudil a ještě než si vyčistil zuby, prohlásil:

„Staň se tím, kým jsi.“

Emma měla v tomto směru posledních pár měsíců jakýsi zvláštní výpadek… Za žádnou cenu si nemohla vzpomenout kým je a celé to bylo okořeněné ji výše  zmíněnou realitou, kterou vnímala všude okolo sebe. Na ulici, v obchodě, v metru, ve škole, na facebooku, instagramu dokonce i v knihovně potkávala druhy své čeledi Homo sapiens, kteří na ni působili, že vědí naprosto přesně kým jsou, jaké jsou jejich talenty a kam směřují.

Mrkla na hodiny, bylo 10:53 dopoledne. Svému synovi pustila Bolka a Lolka (samozřejmě naprosto vyjímečně!) a otevřela si pivo (ještě víc vyjímečně než B a L).

Ptáte se, kdo je to Emma?

  1. Emma je postava smyšlená, vášnivá, energetická, smyslná, komplexně radostná, žijící od jednoho mozkového impulsu ke druhému.
  2. Emma to má jednou tak a podruhé zase onak, až jí to samotnou překvapuje.
  3. Z výše zmíněného vyplývá, že Emma není autorka tohoto článku, že Emma není ani vy, ani já, protože my jsme, na rozdíl od ní, zcela normální a těžko chápeme věci, které Emma řeší, cítí a prožívá…

Emma v sobě poslední dobou vnímala čím dál tím více rozporuplných pocitů. Na jedné straně, a to hlavně v oblasti svého srdce a žaludku, pozorovala nekompromisní výbuchy touhy jít si za svými nelogickými, vzrušujícími, nespoutanými a tolik lákavými sny. Na straně druhé si připadala mdlá, bez energie, ustrašená, nedosatečná a plná nejnudnějších logických argumentů a výmluv.

Podívala se na zeď, kde měla svůj oblíbený obrázek s nápisem:

„Přestaň se v tom utápět!!!“ řekla si pro sebe a dodala: “Čekají tě úžasné věci, holka.” Pocítila úlevu a na tváři se jí rozjasnil OPRAVDOVÝ ÚSMĚV.

ZKUSTE TO TAKY…

———————————————

Autorka článku, Edita Berková: „Jsem milovnicí humoru, nespoutanosti, divokosti, akce, modré indulony, hor, lyžování, horké vany a praskajícího dřeva v krbu. S blížící se čtyřicítkou mi na vrata začala bušit silná potřeba změny, kterou jsem měla možnost řádně si prozkoumat, kde jinde, než na samotném dně. Tam jsem se podívala svým strachům, srovnávání se a lpění zpříma do očí a ukázala těm pacholkům cestu ven. Prodala jsem svou značku Strollering a začala tak zcela novou, neprozkoumanou kapitolu svého úžasného života.“  Více zde.

MRKNĚTE JEŠTĚ NA PROJEKTY:

PIKASSO V ŠOKU

Obrazy a karty dodávající energii a chuť zkoušet věci, o kterých máme pocit, že neumíme...

ZKOUŠÍME TO TROŠKU JINAK

Tak, jak jsme vlastně vždycky chtěli, aneb zkoušíme si domškoláctví :)

Komentáře
  • Rubriky
  • Krásný den, jmenuji se Edita a miluji modrou indulonu, hory, pivo, humor, akci, barvy a dalších milion věcí…

    S blížící se čtyřicítkou mi na vrata začala bušit silná potřeba změny, a co vám budu povídat, byl to mazec přesně jako podle učebnice. Musela jsem se totiž zpříma podívat na své strachy, závislosti a na své urputné lpění, což mě celé hodilo do víru věcí, o kterých se mi ani nesnilo:

    Začátek 2018

    Po sedmi nádherných letech s největší láskou prodávám své „miminko“, svou značku Strollering. Bylo to těžké? – Ano, bylo. Bylo to správné rozhodnutí? Absolutně ano.

    Léto 2018

    Sama jsem velice překvapena, ale jednoho krásného dne házím své těžké horské kolo do pole. Bylo to (kolo) těžké? Ano, bylo. Bylo to správné rozhodnutí? Absolutně ano. A o co přesně šlo se dozvíte třeba na Vyprávění u vína…

    Listopad 2018

    „La, lalala… doma nemám stání už od jarního tání, cítím, že se blíží listopad…“ Kupuji letenky a odlétám sama se svými dvěma milovanými dětičkami na 3 měsíce do opuštěné vísky na jih Kréty. Bylo to těžké? – Ano, bylo. Bylo to správné rozhodnutí? Absolutně ano.

    No a jak už to v pohádkách bývá, dotyčný jde do světa, aby našel, zažil a naučil se. Já v té pohádce vážně byla, život svůj jsem opět zryla a po hóóódně dlouhé době jsem se vrátila zpět na vlastní cestu.

    A od té doby z této své krásné iluze činím každodenní sílu setrvačnou, díky které jsem se s první rozkvetlou sněženkou konečně rozhodla, že proměním své nespoutané, nelogické a amatérské vášně ve SVÉ(po)VOLÁNÍ… (více o mně)