… se stane závislou na Jeho pozornosti, na jeho sms a na Jeho projevech lásky…

Tečka. Konec článku. Děkuji za pozornost a mějte se krásně.

Takže, jak to s vámi vypadá, jste v háji? Čekáte zrovna teď na Jeho telefon či sms? Čekáte, zda vás pozve, navrhne, obejme, zda konečně přestane, napíše, začne, vzmuží se, řekne, požádá, pochválí? Čekáte, až si to konečně uvědomí, čekáte, kdy ho to napadne, trkne anebo kdy si to konečně rozmyslí…???

Ano? Tak v tom případě tady máte provaz a vítejte v Háji. Je vám asi jasné, že tím rozhodně nemám na mysli světlý les s bohatou hájovou květenou. Pokud totiž čekáte jen na jednu jedinou z výše uvedených libůstek, tak z tohoto vlaku prosím

IHNED VYSTUPTE!!!

Chápu, že na vás nejspíš teď působím jako jedna z nejuznávanějších expertek na vztahy či jiné závislosti. A víte co? Musím vám dát za pravdu. Nejste vůbec daleko od pravdy, ba naopak. U třetí skleničky vína umím poradit každému a o všem! 

Ááále, dost o mně!!! Vždyť daleko větší bžunda je mluvit o těch druhých, ne? Bylo nebylo, za stovkami okousaných nehtů a italských scén, žila byla jedna inteligentní krasavice, která se před svým narozením, tam někde v nebi(?), nejspíš pořádně zpumprdlíkovala a pro svůj současný život si naordinovala dvě třetiny v jednom z nejšílenějších Hájů plného vynucování, žárlení, spoutanosti, kontroly, strachu, nejistoty, bolesti a utrpení.

No není to báječné téma pár dní před Vánoci?

Jeden den byla krásná, vtipná, inteligentní a druhý den byla v Háji. Rychlostí jednoho pšouknutí ze své radostné, sebevědomé, otevřené, důstojné, kreativní, upřímné, inspirativní, energetické cesty odbočila. Její navigace na ní řvala: „Zahnula jste špatně, vraťte se zpátky!!! Vraťte se na svou vlastní cestu!!!“ Ale marně. 

BUM, PRÁSK, najednou se ocitla sama v brutálně strašidelném Háji. A na oslavu se ještě nechala pasovat na královnu všech závislých na (Jeho) pozornosti… “Ale když já ho tolik miluju a on miluje mě…“ kdákala mi pravidelně do ucha. Omlouvám se za výraz “kdákala”, mám tu holku fakt ráda, ale 10 let??? To už je i na mě moc, zvlášť když já jsem prostě úplně v pohodě, bez problémů a žádné podobné kraviny fakt neřeším.

“Vím, že mě miluje, ale nechápu, jak mi tohle mohl udělat? A proč mi nezavolal? Proč za mnou nepřijel? Proč je raději (…) než aby byl se mnou? Proč na mě nemá nikdy čas? Proč nemluví?” Přesně po třetí skleničce vína jsem jí pustila písničku “Stal se ze mě závislák, závi – závi – závislák”… No chápete to? Umíte si představit, že by fajn ženská jako jste vy, trávila dny čekáním na jeho sms, na jeho pozvání, na jeho pozornost, na jeho úsměv, pohlazení? Že byste si nechala zkazit den jen tím, že vám opět nenapsal, nezavolal, že na vás zase nemá čas, protože má spoustu práce, fotbal, schůzku, pivo nebo něco jiného?

Ona si naštěstí jednoho dne uvědomila tu nejdůležitější věc, kterou si kdy může závislák uvědomit!!! Bylo to zrovna v den, kdy si procházela jedním takovým slušným absťákem. Znáte to, bušení srdce, strach, že je někde jinde s někým jiným, vztek, že si užívá někde jinde, zoufalství, že jí opět nedal vědět…  a najednou další PRÁSK:

„No tvl!!!! Já jsem závislá. Jsem závislá na jeho pozornosti. Normální feťák! Jsem závislá!!!!!!!!!! A do p**ele! Celou tu dobu (nepřeháněj, pouhých 10 let) jsem doufala, že se začne chovat tak, jak chci já, celou tu dobu jsem se přizpůsobovala, podceňovala a omezovala. Své štěstí jsem vkládala do jeho rukou…“

„Co to hergot dělám???“ zoufale se začala ptát sama sebe „Čekám, zda mi napíše, pozve mě, promluví si se mnou a teprve potom budu šťastná? Co je to za debilní vzoreček??? Neustále čekám, zda se to zlepší a během toho mi život protéká mezi prsty? Kde jsem k tomu, sakra, přišla?“

Odborná literatura tvrdí, že závislost je zhoršené sebeovládání. Člověk zkrátka dělá víc, než měl původně v úmyslu. Pije, baští, nakupuje, kontroluje, pracuje malinko víc, než měl původně v úmyslu. A s tím zákonitě vždy souvisí i zanedbávání sama sebe. V praxi závislých to vypadá asi tak, že se “postižená osoba” nestačí divit, jak rychle se stanou scény, výčitky, špatná nálada a podezírání něčím zcela normálním.

Jak rychle se vypaří chuť dělat/chodit někam bez Něho? Jak rychle začne život nabízet jen jediné potěšení – být s ním? A běda mu, když už jsou ti dva konečně spolu, aby byl unavený, nebo aby si zkusil nebýt pozorný, přítomný, veselý, mužný, galantní a hlavně pozorný! “Touha je zázrak, kámo, zázrak…” a nebo je touha primitivní vrstva osobnosti?

Kde se berou všechny tyto závislosti? Kde se bere závislost na shoppingu, sexu, pozornosti, facebooku, alkoholu, práci, stereotypu? Cože, existuje závislost i na stereotypu?

Je vůbec možné být NEzávislá???

Ona si prožila svou závislost přesně podle učebnice pro závisláky. Samozřejmě měla nejdříve pocit, že se jí nic podobného nemůže nikdy stát. Jí? NIKDY! Jak někdo může být tak primitivní a kontrolovat svému partnerovi mobil? Jak někdo může být tak primitivní a žárlit, čekat na zprávu, doufat, nechat si tohle líbit…? Rozum jí to nebral.

Ale potom Ho najednou dosadila na piedestal mužské dokonalosti (citové nepřístupnosti) a opakovaně ze sebe dobrovolně dělala pěknou bůůů… Hezky se na ni usmál a ona se rozplynula. Poslal jí růže do kanceláře a ona se vznášela. Jedna kapka radostné drogy za druhou. Jenže se začalo čím dál tím častěji stávat, že si ji třeba ve společnosti vůbec nevšiml. A ona byla bez své dávky. Absťák. Scéna. Výčitky… Ajajaj…

Snažila se to maskovat. Taková potupa. On si jí nevšímá. Baví se s jinými. Svíral se jí žaludek. Potřebovala svoji dávku pozornosti. Přesně podle učebnice o všech závislostech si i ona začala lhát do kapsy: „Mám to pod kontrolou. Jsem úplně v pohodě….Počkám, až si to uvědomí….“ a přitom zoufale hledala jeho pohled. Mrknul na ni. Ach, dávka doručena! Cítila se opět šťastná jako blecha. Sex byl skvělý. Tam cítila Jeho pozornost téměř stoprocentně. „Jak to, že téměř?“, ptala jsem se jí nevěřícně? „Nevím, občas mám pocit, jako by mu myšlenky odletěly někam jinam… potom mě jen zřídkakdy obejme, prostě skončí a je to… A minulý týden mě začal líbat úplně jinak… Myslíš, že to něco znamená???“

Ach, ach, ach… ruské kolo se s ní začalo roztáčet. A to dost rychle. Byla pro něho vždy dosažitelná, On pro ni téměř nikdy. Měla na Něho vždy čas, On pro ni čas neměl skoro nikdy. Víkendy se řídily podle Něho. Co by si přála Ona, bylo smeteno ze stolu, lepší bylo to, co si přál On. Napsala mu radostnou zprávu a jako fenka čekala na odpověď. 10min, hodinu, tři hodiny. Nevydržela to a ruply jí nervy: „Děláš si srandu, že mi neodpovíš???“

„Co vyšiluješ, pracuju, teď nemůžu, zavolám ti.“

Začínala se dusit ve vlastní šťávě, ale najednou “píp, píp”: „Ahoj, promiň, vážně jsem nemohl…“ Áááá, další nádherná dávka, usmíření, uvolnění, odpuštění, cvrdlikající bílé holubičky všude okolo…

„Hele, víš o tom, že nosní kapky jsou také jen zdánlivě nevinná věc? Totiž málokdo ví, že na jejich užívání může vzniknout těžká závislost, které se člověk špatně zbavuje…“ Jedna (nosní) kapka pozornosti za druhou, kap, kap a kap. Když to kape, život je krásný, ale co období sucha? V přírodě je sucho definováno jako nahodilý přírodní jev, jenž je způsobený deficitem atmosférických srážek a zákonitě vede k poklesu množství vody, tedy ke kolapsu celé osobnosti.

Pokud se Háj stal i vaším bydlem a vy jste se nechala pasovat na královnu všech závislých na (Jeho) pozornosti, dá se snadno předpokládat, že:

• se vám rapidně snižuje hranice sebeovládání a vaším vzduchem sem tam prolétne pár talířů, židlí, nelidských urážek, rozvodové papíry a možná už i násilí z jeho nebo z vaší strany;
• se vašimi parťáky staly nemilosrdný stres a nervy na dranc a na ty vám možná nezabírá už ani Prozac;
• začínáte kompletně ztrácet schopnost domýšlet důsledky, takže bacha na to!!!

Znáte tento scénář?

Prostředí: odvykací klinika pro závislé.

Osoby: jedna (bývalá prima) ženská, která do toho svinstva zavrtala až po uši.

Obraz 1: odpolední odvykací kolečko, žena je nucena si stoupnout a poprvé nahlas přede všemi prohlásit: “Ahoj, já jsem Emanuela a jsem závislá:

• na projevech pozornosti,
• na důkazech Jeho lásky,
• na Jeho přítomnosti,
• na pochvale,
• na sms, facebooku, instáči a na počtu lajků,
• na blbé náladě, srovnávnávání se a stěžování si…

Trvalo jí 10 let, než jí to celé došlo!!! Deset let než si to přiznala!!! Než se opravdu, opravdu, opravdu rozhodla, že s tím něco udělá a že skoncuje se svými závislostmi. Trvalo jí 10 let, než si uvědomila, že cestu ven z temného Háje má samozřejmě jen a jen ve svých rukou. Uvědomila si, že je prachobyčejně závislá na jeho pozornosti, že je závislá na LÁSCE.

Také si ale uvědomila, se vždy jedná “jen” o minutové impulsy, které jsou naštěstí vždy způsobeny pouze jejím naučeným chováním, reakcemi a jejími myšlenkami. No a s tím už se rozhodně dá něco dělat, ne?

Přestala Ho proklínat a začala mu děkovat. Děkovala za to, že si tohle všechno mohla konečně uvědomit, za to, že se mohla poprvé osvobodit v lásce sama k sobě a s tou největší vděčností děkovala za to, že dostala šanci učit se být šťastná sama se sebou, že konečně našla vztah, který celou tu dobu hledala. Vztah sama se sebou.

Znáte pohádku Trollové? Tam jsou Bergeni, kteří věří, že budou šťastní jen tehdy, když snědí alespoň jednoho Trolla. Pusťte si tu pohádku! Je úžasná!

Krásný a nezávislý rok vám všem,

Edita

——

Edita Berková na začátku roku 2018 prodala svou značku Strollering, pár měsíců se v tom všem moc hezky plácala, až nakonec jednoho dne poslechla svůj vnitřní hlas a obrátila svůj život vzhůru nohama…

Na konci října téhož roku koupila sobě a svým dětem (8, 3) letenky a… Více v seriálu s názvem NÁVRAT K SOBĚ a VYJMENOVANÁ SLOVA NA JIHU KRÉTY