Emma: Jít po vlastní cestě? Co to, hergot, znamená?

Je to přesně to, co potřebuješ jako sůl, miláčku. A člověk na to nemusí mít papíry z Harvardu, aby se dovtípil, že je to radost, energie a kontinuální plnění si svých vlastních snů. Je to zkrátka přesně ta cesta, po které když se vydáš, bude ti HEJ. A jak říká tvůj syn, je to úplně SNADNODUCHÉ. P

Tvá Vlastní Cesta rozhodně nekamarádí s neústupnou Trojkou: Normálnost, Nalajnovanost, Logika. Ba naopak! Totiž, čím větší chuť máš se na svou Vlastní Cestu vrátit, tím více se tě Trojka snaží stáhnout na svou vlastní stranu: To je blbost!!! Tohle nejde! Zapomeň na to. To se prostě nedělá!!!

Pokud se však rozhodneš neustoupit, Trojka na tebe vytáhne ten největší kalibr: Pochybnosti, Strach a Výčitky: Co bys ještě chtěla? To si jako myslíš, že to musí být všechno podle tebe? Buď normální! Když to uděláš, všechno zkazíš! Tohle NIKDY nedokážeš. Jsi blázen. Jsi trapná. Zničíš tím úplně všechno. Přestaň si vymýšlet! Co by tomu řekl, řekla, řekli? Tohle mu, ji, jim přece nemůžeš udělat!!!

No a v tomto bodě většina homo sapiens skončí. Poslušně se naučí svůj tenounký hlásek vnitřního Já ignorovat a jako loutky se smíří s pocitem nenaplněnosti, rozbředlosti a s pocitem, jako by jim život proplouval mezi prsty.

Hlásek vnitřního Já tě ale naštěstí nikdy volat nepřestane: začni běhat, jezdit na koni, odjeď, buď sama, toulej se po horách, napiš knížku, maluj, zpívej, tanči, najdi si svůj vlastní byt, nauč se žonglovat, dej výpověď, začni podnikat, buď upřímná, založ kapelu, neziskovku, kup si psa, motorku, letenku…

Člověk, který nejde po vlastní cestě, bloudí a snadno se i ovládá. Neví totiž, kudy a kam jde, uvěří čemukoliv a v papouškování se stává mistrem světa. Občas narazí na další zbloudilé duše, což mu na nějakou dobu, přibližně na 20 – 60 let pomůže v tom, že se začne soustředit na jejich problémy a zapomene tak, že nějaká vlastní cesta vůbec existuje.

Emma zase pomaloučku začínala rozumět tomu, že všechny ty divné, nepříjemné, rozkydlé a nelibé pocity nejsou ničím jiným, než její vlastní úžasnou navigací, která na ni řinčí: Haló, tudy nééé, tady je to slepý. Otoč se, vrať se. Tudy tvá cesta nevede. Haló! Tohle je cesta někoho úplně jiného. Tady ti to bude skákat, bude to s tebou házet! Hrozí ti tu slušný smyk a dokonce i karambol.

Emma je super, stejně jako ty!

JAK UDĚLAT Z PR*U KULIČKU?

SEŠITY

KARTY

OBRAZY

ŠTĚTCE

Komentáře
  • Rubriky
  • Krásný den, jmenuji se Edita a miluji modrou indulonu, hory, pivo, humor, akci, barvy a dalších milion věcí…

    S blížící se čtyřicítkou mi na vrata začala bušit silná potřeba změny, a co vám budu povídat, byl to mazec přesně jako podle učebnice. Musela jsem se totiž zpříma podívat na své strachy, závislosti a na své urputné lpění, což mě celé hodilo do víru věcí, o kterých se mi ani nesnilo:

    Začátek 2018

    Po sedmi nádherných letech s největší láskou prodávám své „miminko“, svou značku Strollering. Bylo to těžké? – Ano, bylo. Bylo to správné rozhodnutí? Absolutně ano.

    Léto 2018

    Sama jsem velice překvapena, ale jednoho krásného dne házím své těžké horské kolo do pole. Bylo to (kolo) těžké? Ano, bylo. Bylo to správné rozhodnutí? Absolutně ano. A o co přesně šlo se dozvíte třeba na Vyprávění u vína…

    Listopad 2018

    „La, lalala… doma nemám stání už od jarního tání, cítím, že se blíží listopad…“ Kupuji letenky a odlétám sama se svými dvěma milovanými dětičkami na 3 měsíce do opuštěné vísky na jih Kréty. Bylo to těžké? – Ano, bylo. Bylo to správné rozhodnutí? Absolutně ano.

    No a jak už to v pohádkách bývá, dotyčný jde do světa, aby našel, zažil a naučil se. Já v té pohádce vážně byla, život svůj jsem opět zryla a po hóóódně dlouhé době jsem se vrátila zpět na vlastní cestu.

    A od té doby z této své krásné iluze činím každodenní sílu setrvačnou, díky které jsem se s první rozkvetlou sněženkou konečně rozhodla, že proměním své nespoutané, nelogické a amatérské vášně ve SVÉ(po)VOLÁNÍ… (více o mně)