"Člověk se na dno dostane úplně snadno, ale jak z toho dna ven? Já měla to štěstí, že jsem potkala Edí. Než jsem si trénink spokojenosti objednala, vypadalo to, že mě bavilo chuděrkovat, nadávat na život, stěžovat si, jak to mám těžký, a kdo ví co ještě, protože teď opravdu nechápu proč jsem to dělala..... Trénink spokojenosti je plný překrásných audií, úkolů a to vše mě dostalo z díry do nebe. Ještě jsem stále na začátku, ale vím, že to jde. Vím, že jsem to já, která může vše změnit, a nikdo jiný. Vím, že já můžu a že slovo DÍKY má magickou moc. Edí mi ukázala cestu, která je úplně jiná, než po které jsem šla. Já moc a moc děkuju, že jsem dostala šanci a jsem vděčná za to, že mi Edí ukázala, že to jde."

Renata Chmelíkovámanagerka

„Ahoj Edi, audia jsem doposlechla asi před 14 dny a od té doby se snažím napsat tento komentář. Co mě při poslechu zaujalo, jak je možné, že ty samé pocity jako já má i někdo jiný? Nejsme příbuzné, neznáme se, neděláme stejnou práci, prostě jdeme jinou cestou, a přesto se cítíme stejně. To mi rozum prostě nebere. Každopádně lépe bych to, jak se cítím, nepopsala. Milá Edi, děkuji ti za to. Sice při poslechu propadám lehkému zoufalství se slzami v očích a říkám si, jaká jsem kr..a, protože prostě si to sama komplikuji. Na druhou stranu věřím, že když jsi to zvládla ty, zvládnu to také. Takže teď se musím posunout na stupínek „vím, že něco musím změnit, protože jinak se už vážně zblázním“, který se přede mnou tyčí jako zdánlivě nepřekonatelná betonová zeď, a nevzdat to. Uff …“ PS: Seznam hezkých okamžiků a crrr! obrázek nosím v hlavě a až zase tu práci zastavím a budu mít pocit, že mám před ní alespoň 3 vteřiny náskok, nakreslím a pošlu. Kreslím totiž strašně ráda.

Jana Hanzlová