18.5.2018 jsem si vzala štětec do ruky a zkusila jsem svůj první tah. Bylo to příšerné. A stejně tak i mé další pokusy. Zkoušela jsem to zas a znovu. Představovala jsem si, jak mi pod rukou vzniká něco úžasného. Představovala jsem si, jak ve mně dřímá skrytý talent, na který čeká celý svět. Opak byl ale pravdou. Každý dokončený pokus mě přesvědčoval o tom, že malovat vůbec, ale opravdu vůbec neumím.

Jenže to něco ve mně mi nedávalo spát, chtělo to ven, chtělo to žít. To proto, že kreativita - touha projevit se - je skutečná jako krev. Nikdy se nepodřídí naší haha představě o tom, jak si my myslíme, že by se měla projevit. Má svou vlastní palici (hlavu). Probuzená a proudící kreativita je naše vnitřní Já, je to Vesmír, jsme to my, je to každý krok naší cesty. Náš vnitřní umělec je naše vnitřní dítě, které potřebuje pozornost, péči a má nekonečnou chuť zkoušet nové věci. 

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

Bylo to pár měsíců poté, co jsem prodala svou značku Strollering... Nevěděla jsem, co se mnou bude, co mám dělat. Jediné, co jsem cítila, byla touha mé kreativity projevit se. A tak jsem to čárání - malování zkoušela dál. A zase to nešlo.

Bylo to P Ř Í Š E R N É.

Tolik jsem toužila být jedním z těch bohémů, kteří vezmou štětec, barvy a začnou... čarovat. 

NIC.

NIC.

NIC.

Jasně, že Ego bylo na cáry, ale mě a mou duši toto zvláštní NIC bavilo čím dál tím víc. Jééé, to se rýmuje. 🙂 Malovala jsem každý den. Jako kdyby mě to drželo nad vodou. Vstávala jsem s tím, že jsem se nemohla dočkat, až si vezmu štětec do ruky. Za příšerně komplikovaných okolností jsem si sehnala flipchartový stojan (za pravý malířský se mi nechtělo vyhazovat tolik peněz, vždyť si jen tak čmárám) a v obchodu barvy-laky jsem si koupila ty nejobyčejnější tuby nejrůznějších barev.

A tak jsem si hrála dál. A stále se nic nedělo.

KREATIVITA je akt víry a jediné, co je potřeba udělat,

je zůstat této víře věrni. 

UVOLNĚNÍ KREATIVITY

První pokusy člověka většinou odradí, protože existuje srovnání. Malé dítě považuje každý svůj výtvor za absolutní pecku. My NE! Vidíme před sebou všechny ty umělce a profíky a vedle nich se v rohu krčí naše "šílené" pokusy.

Dívejte se za výsledky!!!

První, kdo začíná tvořit je naše NADŠENÍ a touha něco VYTVOŘIT. V zápětí však nastupuje KRITIK = MYSL!!! Všechny ty kecy, strachy a nejistotu plodí naše mysl. Ta je tu ale od myšlení, od toho, aby vypočítala nerovnici nebo vyluštila křížovku. Ne od tvoření!!! A přesně to je potřeba fakt pochopit. Teď myslím OPRAVDU POCHOPIT!!!

Mysl má tendenci kategorizovat a srovnávat (se). No a ten největší průšvih je, když se člověk se svou myslí začne ztotožňovat... To je potom cesta do pekel, cesta sebedestrukce, cesta temnoty až úplného vyhasnutí.

ZNÁM TO MÓÓÓC DOBŘE.

A tak je vážně mega důležité si říct to, co říká Pipi Dlouhá Punčocha: „To jsem ještě nikdy nedělala, to mi určitě půjde!“

Aby Vám bylo konečně FU(c)K, že jste to NIKDY před tím nedělala a že o tom vůbec, ale vážně vůbec nic nevíte.

Takže já jsem nikdy nemalovala, a proto jsem začala!

Cítila jsem, že tam na mě čeká něco úžasného. Vnitřní hlas mi šeptal: Skoč, křídla roztáhneš později.

Tenkrát jsem se rozhodla malovat každý den jeden obrázek. Samozřejmě žádné plátno, jen obyčejné papíry a barvy z obchodu barvy - laky nebo ty, co měly děti v šuplíku. Nevěděla jsem (a stále nevím) nic o míchání barev, o kompozici, o prostoru. Vůbec nic. A jak už jsem zmínila, mé NIC mi dávalo a stále dává křídla svobody tvořit tak, jak chci já a ne tak, jak by se mělo. 

Když člověk neumí něco tak, jak by se to umět mělo, tak většinou trpí strachem, že bude odhalen jako amatér.

Amatérismus (provozování něčeho ze záliby) mě provází celý život. Až v posledních letech si to ale opravdu užívám. Dřív jsem se totiž opravdu bála, že všichni zjistíte, že jsem opravdu úplný, prach obyčejný amatér. Hrůzná představa. Všichni se přeci snažíme vypadat a být profesionály, profíky, specialisti a odborníky ve svém oboru. Ale málokdo si uvědomuje, že je to často právě amatér (ve francouzštině slovo amatér znamená "milovník"), kdo často získává výhodu nad profesionálem. Samozřejmě tu teď není řeč o kardiochirurgii a podobných profesí... 

Amatéři se většinou vykašlou na předražené kurzy a sběr dalších certifikátů. Jejich primární záměr je "to" jen zkusit. Amatéři většinou nemají žádné ambice se "tím" živit, a protože mají tak málo co ztratit, jdou do toho přímo po hlavě. Amatéři jsou ochotni zkusit cokoli a své výsledky sdílet rovnou s celým světem. Jen tak, pro legraci. Zkrátka jen zkoušejí, experimentují a užívají si následování volání své duše.

Amatéři se nebojí, že budou dělat chyby. Vlastně vědí, že je čeká jedna chyba za druhou, jen tomu neříkají chyby, ale kroky vpřed. Také se velice rychle smíří s tím, že na veřejnosti budou vypadat směšně. Ale není to pro ně důležité, neboť jsou "zamilovaní", takže neváhají dělat věci, nad kterými se jejich okolí většinou ušklíbne. Poměrně často jejcih začátky působí opravdu dost šíleně, trapně a směšně, ale pro amatéry je to jen začátek. Vědí, že i to je součástí jejich cesty. V žilách jim tepe, že zkoušet je lepší, než nedělat nic. 

Podívej. Profíci zápasí. Nastrčme tam amatéra.

„Viděl jsem Sex Pistopls,“ řekl jednou zpěvák kapely New Order Bernard Summer. „Byli příšerní… Chtěl jsem vstát a být příšerný spolu s nimi.“ Nefalšované nadšení je nakažlivé. Nejlepší cesta k růstu je ponechat si zápal amatéra a přijmout nejistotu, která kouká za každým rohem. Takže se nebojte sdílet vše, co milujete a lidi, kteří milují totéž, si vás najdou. 

„V mysli začátečníka je spousta možností. V mysli odborníka je jich jen pár.“

Každý obrázek, který jsem vytvořila a tvořím, mi ukazuje to, co předávám ve svých kurzech dál. To, že neumím namalovat strom ani portrét přeci neznamená, že neumím nic vytvořit.

KREATIVITA JE NEOHRANIČENÁ a tvůrčí energie je všude okolo nás, je v nás, jsme ji plní a Ona se touží skrze nás vyjádřit. A proto ochraňujme a milujme svého vnitřního umělce...

„To si jeden myslí, že napatlá pár barev a je to obraz,“ utrousila mezi zuby na dětském hřišti jedna z maminek, která mě po koutku sledovala. Podrazilo mi to kolena a chtěla jsem se vším práštit. Stáhnout se, zablokovat se, vrátit se zpět do bezpečí a jen nečinně přihlížet. Má KREATIVITA mi to ale naštěstí nedovolila, a tak postupně objevuji způsoby jak i já, naprostý nemalíř, mohu malovat, tvořit a dokonce i inspirovat a prodávat obrazy a karty plné barev a upřímné radosti. 

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video