MATERIÁLY ZDARMA pro vaše dětičky.

.

UVOLŇOVÁNÍ KREATIVITY

18.5.2018 jsem si vzala štětec do ruky a zkusila jsem něco namalovat. Bylo to příšerné. A stejně tak i další pokusy. Zkoušela jsem to zas a znovu. Představovala jsem si, jak mi pod rukou vzniká něco úžasného. Představovala jsem si, jak ve mně dřímá skrytý talent, na který čeká celý svět. Opak byl ale pravdou. Každý dokončený pokus mě přesvědčoval o tom, že malovat vůbec, ale opravdu vůbec neumím.

Jenže to něco ve mně mi mi nedávalo spát, protože kretivita je skutečná jako krev. Probuzená a proudící kreativita je naše vnitřní Já, je to Vesmír, jsme to my, je to každý krok naší cesty. Náš vnitřní umělec je naše vnitřní dítě, které potřebuje pozornost, péči a má nekonečnou chuť zkoušet nové věci. 

Bylo to pár měsíců poté, co jsem prodala svou značku Strollering, kde se má kreativita rozhodně nenudila. Teď ale nebylo už pár měsíců do čeho píchnout a má kreativita chtěla zpátky do hry. A tak jsem to malování zkoušela dál. A zase to nešlo. Bylo to P Ř Í Š E R N É.

Toužila jsem být jedním z těch bohémů, kteří vezmou štětec, barvy a začnou čarovat. NIC. Ale kupodivu mě toto mé nic bavilo. Malovala jsem každý den. Za příšerně komplikovaných okolností jsem si sehnala flipchartový stojan (na ten malířský jsem neměla) a v obchod Barvy-laky jsem si koupila ty největší tuby nejrůznějších barev. A stále se nic nedělo. Jenže KREATIVITA je akt víry a jediné, co je potřeba udělat, je zůstat této víře věrni. 

Je vám to povědomé?

Dívejte se za výsledky!!!

První pokusy člověka většinou odradí, protože existuje srovnání. Avšak malé dítě považuje každý svůj výtvor za absolutní pecku. My NE! Vidíme před sebou všechny ty umělce a profíky a vedle nich se v rohu krčí naše "šílené" pokusy.

První, kdo začíná malovat je NADŠENÍ a touha něco VYTVOŘIT. V zápětí však nastupuje KRITIK = MYSL!!! Všechny ty kecy, strachy a nejistotu plodí naše mysl. Ta je tu ale od myšlení, od toho, aby vypočítala nerovnici nebo vyluštila křížovku. Ne od tvoření!!! A přesně to je potřeba naší mysli vysvětlit.

Mysl má tendenci kategorizovat a srovnávat. No a ten největší průšvih je, když člověk se svou myslí začne ztotožňovat... To je potom cesta do pekel, cesta do vlastního vězení. 

Nikdy jsem nemalovala, a proto jsem začala!

Cítila jsem, že tam na mě čeká něco úžasného, aneb to staré známé rčení: Skoč, křídla roztáhneš potom.

Tenkrát jsem se rozhodla namalovat jeden obrázek denně. Samozřejmě žádné plátno, jen obyčejné papíry a barvy, co měly děti v šuplíku. Nevěděla jsem (a stále nevím) nic o míchání barev, o kompozici, o prostoru. Vůbec nic. A kupodivu mi je toto NIC čím dál víc příjemnější, protože právě toto NIC nesvazuje a nechává mě volnou.

Nikdy mě vlastně nenapadlo, že když člověk něco neumí tak, jak se to normálně umí, tak nemusí předstírat, že to umí, nemusí se snažit o dokonalost, ale naopak si v tom celém procesu může jen tak rochnit a užívat si, že není žádný odborník, žádný specialista, že si klíďo-píďo může smíchat dvě nesmíchatelné barvy dohromady a může zkrátka dělat všechno, co ho zrovna napadne

Každý obrázek, který jsem vytvořila a tvořím, mi ukazuje to, co předávám ve svých kurzech dál. To, že neumím namalovat strom ani portrét přeci neznamená, že neumím nic vytvořit.

KREATIVITA JE NEOHRANIČENÁ a tvůrčí energie je všude okolo nás, je v nás, jsme ji plní a Ona se touží skrze nás vyjádřit. A proto ochraňujme a milujme svého vnitřního umělce...

„To si jeden myslí, že napatlá pár barev a je to obraz,“ utrousila mezi zuby na dětském hřišti jedna z maminek, která mě po koutku sledovala. Podrazilo mi to kolena a chtěla jsem se vším práštit. Stáhnout se, zablokovat se, vrátit se zpět do bezpečí a jen nečinně přihlížet. Má KREATIVITA mi to ale naštěstí nedovolila, a tak postupně objevuji způsoby jak i já, naprostý nemalíř, mohu malovat, tvořit a dokonce i inspirovat a prodávat obrazy a karty plné barev a upřímné radosti.