„Spokojenost je lék úplně, ale fakt úplně na všechno. Je to lepší než ibuprofen (pokus o vtip). Nemohla jsem změnit nic z toho, co mě ničilo, protože jsem byla (dobrovolně) ponořená v bahně výčitek, žárlivosti, obviňování, srovnávání se a krutých soudů o druhých lidech.“

„Přejeme si změnu, ale místo toho, abychom se soustředili na to, co je v našem životě úžasné, dokonalé a dech beroucí, soustředíme se na to, co postrádáme, co nás ničí a co nás štve. Dokud jsem řešila svou žárlivost, žárlila jsem ještě víc. Dokud jsem řešila netečnost svého muže, tak... no hádejte. Ale v momentě, kdy jsem uvěřila tomu, že mou podstatou je radost a pohoda, začala jsem se na radost a pohodu i soustředit. Když je ale člověk v bahně, tak má od bahna většinou úplně všechno a přitom jde jen o volbu myšlenek, pozornosti a o způsobu vyprávění svého příbehu.“

„Krůček po krůčku jsem se začala učit hledat radost a dokonalost tohoto světa všude okolo sebe. Nejdříve jsem neviděla vůbec, ale opravdu vůbec nic. "Hm, miminko. Hezký, ALE upatlaný. Hm, štěně. Hezký, ALE všechno rozkouše. Hm, modrá obloha, ALE zítra už má pršet..." No zkrátka blá, bláá, blááá. Avšak každodenním tréninkem se najednou začaly mé pocity pomaloučku měnit. Začaly se měnit mé reakce. Čučela jsem na to jako puk. Věci a situace, na které bych normálně startovala jako divoký býk, po mně z čista jsna začaly klouzat. Zní to jako čáry máry fuk? Já vím. Taky mi to tak připadá, ale kouzelnou hůlku (zatím) nemám, jen každodenní rozhodnutí, že dnešek bude krásný den. Ano, spokojenost a vnitřní pohoda je o každodenním tréninku a co je na tom to NEJ, že je to ten nejúžasnější trénink na světě."